Harry James Potter a James Potter - Smíchaná krev

32. kapitola – Smíchaná krev


Harry pocítil náhlé nutkání stočit svůj zrak provinile k zemi, ale ovládnul se a hrdě se díval Ginny do očí, plných zrady a smutku.
„Pottere,“ ušklíbla se znechuceně, „kde máš tu svoji husičku?“
„Snad na ni nežárlíš?“ zeptal se posměšně a poté se otočil na Malfoye, „jdi už do Velké síně! Toto je jenom mezi mnou a Weasleyovou!“ přikázal mu.
Draco neochotně přikývnul a vešel dovnitř.
Harry vzápětí sebe a Ginny přemístil do své oblíbené nepoužívané učebny.
„Spíš ji lituji!“ prohlásila poté, „myslí si, že pro tebe znamená víc než jen holku na jednu noc, vlastně v tomto případě na jedno ráno, ale to se šeredně mýlí! Ty ses s ní určitě vyspal kvůli tomu, aby sis vynahradil ztracený čas se mnou, že?“ konstatovala naštvaně.
„Přesně, jak říkáš,“ usmál se samolibě, „a víš, že díky ní, jsem konečně přišel na to, že to, co jsem k tobě cítil, vlastně žádná láska nebyla, ale jenom poblouznění? Vážně nedokáži pochopit, jak jsem si mohl něco takového myslet!“ pokýval nevěřícně hlavou, „vždyť ty jsi jenom krvezrádkyně, která mi nesahá ani po paty a v posteli je naprosto otřesná!“ vmetl jí do tváře.
Vzápětí mu Ginny vlepila facku, až zavrávoral a musel se opřít o lavici.Od kdy má takovou sílu? No, určitě je to tím, že jsem ji pořádně naštval!
„Ale, ale,“ ušklíbnul se, „že bych otřásl tvým sebevědomím?“ vysmál se jí.
„Ty jeden egoistický parchante!“ vykřikla, provrtávajíc ho rozzuřeným pohledem, „profesor Potter udělal dobře, když se tě zřeknul!“ prohlásila, aby ho zranila.
Harry se na ni rozzuřeně podíval. To byla rána pod pás, zlato!
„Taky si myslím!“ vyštěkl, „aspoň mám už od něho pokoj a můžu se konečně plně věnovat přípravě na post budoucího Pána zla!“ prohlásil chladně, potlačujíce pocit zoufalství.
„Klidně se na něj připravuj, ale nikdy se jím nestaneš!“ zvolala a podívala se mu upřeně do očí, „protože já tomu zabráním!“ oznámila mu rozhodně.
„To nedokážeš,“ řekl jí přesvědčeně, stále se jí dívajíc do očí.
„Ale ano, dokáži,“ ujistila ho, „i kdybych za to měla položit život!“ dodala.
Harry ztuhnul, ale vzápětí se hned vzpamatoval a nasadil chladnou masku.
„Ó jak šlechetné,“ ušklíbnul se, „necháš se zabít jenom kvůli tomu, abys zachránila kouzelnické společenství!“ To se ale nestane, protože já tě zemřít nenechám!
„Ne, nechám se zabít, abych zachránila tebe, ty šílenče!“ nevydržela to Ginny a uhnula pohledem.
Harry udiveně zamrkal a nebyl schopen jediného slova. I přesto, co jsem jí všechno udělal, chce pro mě i zemřít! Celým tělem ho zaplavil takový pocit štěstí a blaženosti, až úplně zapomněl na všechny starosti a od srdce se rozesmál.
Ginny se na něj překvapeně podívala. On se snad zbláz- Zarazila se, protože ji Harry láskyplně objal a vášnivě ji políbil. Chtěla se mu vzepřít, ale její láskou rozbušené srdce ji to nedovolilo, a nezbývalo ji nic jiného než se uvolnit a užívat si ten skvělý pocit být v náruči milovaného muže, i když ho měla touhu předtím uškrtit.
Harry si po chvíli začal konečně uvědomovat, že se k ní nemůže vrátit, protože by to nepřežil, kdyby se jí něco kvůli němu přihodilo, a tak se chtěl odtáhnout, ale Ginny mu v tom zabránila, pevněji si ho k sobě přitáhla a dychtivě ho líbala. Vzápětí však přestala, neboť ucítila, že se třese. Podívala se na něj a zhrozila se. Ve tváři byl totiž bledý a plamínky v jeho očích vypadaly, že skutečně plápolají.
„Miláčku, co je ti?“ zeptala se ho vystrašeně.
„Ne… nevím,“ hlesl třesoucím se hlasem.
„Musíš ihned na ošetřovnu!“ rozhodla Ginny a opatrně ho vedla ke dveřím.
„Tam ne!“ vzepřel se jí, „k Snapeovi,“ zašeptal z posledních sil a opřel se o ni.
Ginny překvapeně pozvedla obočí a vyšla s ním z učebny. Po cestě do Snapeova kabinetu potkali pár studentů, kteří na ně nechápavě zírali, ale hned přestali, když se na ně Harry vražedně pousmál. Jakmile k němu dorazili, zaklepala na dveře, které se poté otevřely.
„Pottere, co vám to tak-“ zarazil se Snape, když si všiml, že není sám a navíc v hrozném stavu.
Okamžitě si ho převzal, dovlekl na pohovku a přivolal Povzbuzující lektvar, který mu vlil následně do krku.
„Co se mu stalo?“ otočil se naštvaně na Ginny, stojící vedle pohovky.
„Najednou zblednul a v očích se mu začaly pohybovat ty plameny!“ vyhrkla s obavami.
„Cože?“ vytřeštil Snape oči a naklonil se k Harrymu, „u Merlina, vždyť to není fyzicky možné!“ vykřiknul nechápavě.
„U mě asi jo,“ vysoukal ze sebe Harry, kterému se po lektvaru udělalo o něco lépe. Chytil Ginny slabě za ruku a přitáhnul si ji k sobě.
„Zajímalo by mě, co to způsobilo,“ pokýval Snape zadumaně hlavou.
„Možná, že se mě Voldemort snažil k sobě přemístit,“ uvažoval Harry.
„Myslím si, že v této situaci to nemá zapotřebí,“ podotknul Snape, „zatím bude něco jiného.“
Ginny zamyšleně těkala očima ze Snapea na Harryho. Jak to, že spolu tak dobře vycházejí? Vypadá to, jako by mu Harry vážně důvěřoval. Divila se.
„Co, když je to další příznak toho, že se z něj stává Pán zla?“ napadlo ji.
Její otázka způsobila, že Harrymu celým tělem projel záchvěv hrůzy.
„Pánovi zla nikdy v očích neplápolaly plameny,“ vyvrátil Snape její myšlenku.
„No, jo, ale Voldemort v sobě neměl nebelvírskou krev,“ upozornil Harry.
„Tak to potom-“
„Jsem v háji,“ dokončil za něj, „stává se ze mě ten, co nikdy nechci být!“ vykřikl zoufale.
Místností se rozhostilo napjaté ticho, které po pár minutách protnul Snape.
„Jaktože je tady s vámi slečna Weasleyová?“ zeptal se, aby odvedl řeč jinam, „myslel jsem si, že jste se rozešli.“
„To ano,“ potvrdila mu Ginny, „stalo se mu to totiž v tu chvíli, co jsme se hádali,“ vysvětlila mu, „vlastně až potom,“ pousmála se.
„Hádali jste se kvůli tomu, že vás podvedl, že?“ ušklíbnul se Snape.
„Ano!“ vyštěkla Ginny naštvaně a pohlédla na Harryho, „nechápu, proč jsi to udělal, když mě stále evidentně miluješ! A opovaž se mi stále tvrdit, že ne!“ okřikla ho.
Snape převrátil oči v sloup.
„Není to snad jasné?“ zavrčel, „nechtěl vás ohrozit, a tak se s vámi raději rozešel a začal se chovat jako jeho podařený kmotr ve svých studentských letech!“
„Je to pravda?“ zeptala se Ginny.
Harry se na Snapea rozzuřeně podíval.
„Ano, je!“ vykřiknul, „děkuji vám, pane profesore, že jste jí to řekl!“ prohlásil sarkasticky.
„Není zač,“ usmál se jízlivě, „stejně by se to jednou dozvěděla! A čím dřív, tím lépe! Pánovi zla je totiž jedno, jestli s ní nyní chodíte, nebo ne! Stejně si ji budete muset vzít, protože jste mu ji představil jako svoji budoucí manželku!“
„Cože?“ vyjekl Harry, „Malfoy ale říkal, že bude potěšený, že jsem se s ní rozešel!“ namítl.
„Od kdy věříte slovům Draca Malfoye?“ zeptal se posměšně.
„Takže všechno, co jsem dělal pro to, abych jí od sebe odehnal bylo k ničemu? No, to je vážně skvělé!“ vykřikl šokovaně, „jak já toho Voldemorta nenávidím! Na každý den mi přichystá nějaké překvapení! Nejdříve mě vydírá, abych přestoupil do Zmijozelu a-“ zmlkl, když si uvědomil, že je tu s nimi Ginny, „teda, myslel jsem tím, že-“
„Nesnaž se, Harry,“ skočila mu do řeči, „já už to dávno vím.“
„To se mi snad zdá!“ vykřikl Snape.
„Mělo mi být jasné, že když to zjistili Ron s Hermionou, tak ty taky,“ usmál se Harry.
„Pottere, přestaňte se culit a okamžitě jednejte!“ okřikl ho, „vždyť by to mohli vyzvonit celému Řádu a váš milovaný otec by tím dostal jednosměrnou jízdenku do Azkabanu! Musíte jim vymazat paměť!“
„Tak to mě ani nenapadne!“ odporoval mu, „já totiž vím, že by to nikdy neudělali!“ vykřikl přesvědčeně, ale poté si vzpomněl na Ronův lístek. Málem bych na to zapomněl!
„Jak jste na to vlastně přišli?“ zeptal se Snape Ginny.
„Vyslechli jsme Harryho rozhovor s Malfoyem v ten den, kdy přestoupil do Zmijozelu,“ odpověděla mu.
Harry se pousmál. Tak přece se mi to pootevření dveří nezdálo.
„Měl byste být opatrnější!“ káral Snape Harryho.
„Já jsem ale byl opatrný,“ ušklíbl se, „jenom jsem nepočítal s tím, že se vkradou pod mým Neviditelným pláštěm do učebny.“
„Vy vlastníte Neviditelný plášť?“ zeptal se překvapeně.
„Ano, táta mi ho dal k sedmnáctým narozeninám,“ vysvětlil mu, „vždy mi dával takové drahocenné dárky.“
„Od Pottera bych ani nic jiného neočekával,“ odfrkl si pohrdlivě, „kdyby vám raději místo těch darů řekl pravdu, nikdy byste nemusel mít s Pánem zla tak velké problémy.“
„Vy viníte z toho všeho, co se mu stalo, jeho tátu?“ dovtípila se Ginny nevěřícně.
„Samozřejmě, že ano,“ přikývnul, „měl ho připravovat na to, co bude muset jednou udělat, a ne ho nechávat žít ve sladké nevědomosti!“ vykřikl, „tak ať si teď nestěžuje, co se z jeho syna-“
„Mlčte!“ vyštěkl naštvaně Harry, „nechci, abyste o tátovi takto mluvil!“ přikázal mu chladně a vstal.
„Nemluvte se mnou jako s nějakým Smrtijedem!“ zavrčel znechuceně.
„Nebudu, když vy přestanete očerňovat tátu!“ sykl, „souhlasíte?“
„Ano,“ ušklíbl se.
„Proč jste se mnou vlastně chtěl předtím mluvit?“ napadlo ho.
„Něco pro vás totiž mám,“ oznámil mu a vytáhl z kapsy hábitu černou obálku.
„Ale ne,“ zaúpěl Harry.
„To je od Voldemorta, že?“ zeptala se Ginny.
„Bohužel,“ přitakal, vzal si ji od něj a rozlomil rudou pečeť se znakem hada. Vytáhl z ní pergamen a začal číst.

Můj synu,
velmi mě potěšilo oznámení Severuse Snapea, že jsi konečně ve své rodné koleji a mezi svými budoucími věrnými, i přesto, že jsem tě k tomu musel donutit. Jsem si ale naprosto jistý, že mi za to v blízké době poděkuješ.
Co se týče toho, že se tě Nebelvír zřekl, tak udělal jenom dobře, protože ty už dávno nejsi jeho syn, ale jen můj! Jak mocí, tak i krví! Ano, čteš správně, i krví! Během tvého pobytu na našem sídle jsem se o to postaral! Proudí ti v těle, jak nebelvírská, tak i vznešená zmijozelská krev, která tak z tebe učinila řádného dědice Salazara Zmijozela a mého skutečného syna.
Chtěl jsem ti to říci hned po tom, co zabiješ na Ministerstvu Brumbála, ale bohužel jisté okolnosti tomu zabránili, a tak jsem se rozhodl, že počkám na vhodnou příležitost. A ty mi dáš určitě za pravdu, že splnění cíle mého plánu, aby se tě Nebelvír vzdal, skutečně je.
Nicméně, stále se považuješ za syna Nebelvíra, a tak mi nezbývá nic jiného než tě dále vydírat, abych si byl jistý, že budeš od něj, co nejdál. Pokud, ale zjistím, že jsi se k němu dobrovolně přiblížil nebo že jsi mu řekl, proč jsi se nechal přeřadit do Zmijozelu, tak víš, co ho čeká! Nebudou to jenom Mozkomorové, kteří ho budou trýznit, ale postarám se o to, aby ho každý den mučili těmi nejhoršími nástroji, nacházejícími se v Azkabanu, a že jich není málo.
Och, ano, abych nezapomněl. Očekávám tebe a tvou snoubenku, Ginny Weasleyovou, za dva týdny v sídle, kde strávíte celé vánoční prázdniny a až poté se vrátíte zpátky do Bradavic.
Tvůj otec,
Lord Voldemort

Harry zděšeně upustil dopis na zem, přivolal si dýku a říznul se do dlaně. Hned poté se objevila tmavě červená krev, ale co bylo horší, z ranky vedla malá zelená jizvička, úplně stejná jako ta předtím.
Snape s Ginny na něj vytřeštěně zírali.
„U Merlina,“ šeptl s hrůzou a oči se mu zalily slzami, „teď už chápu, kde se vzala ta první!“ vykřikl najednou, až oba přítomní sebou překvapeně trhli, „jak jsem mohl být tak lehkovážný a myslet si, že to nic není! To, že se mi ta rána po šípu, tak pomalu zacelovala a že jsem se nemohl tehdy napoprvé přemístit bylo způsobeno tím, že má nebelvírská a zmijozelská krev spolu nebyly ještě smíchané, když mě zasáhl, a tak vyvolaly tyto problémy! Ale dnes už jsou úplně, což je odpověď na to, proč mi ty plamínky v očích plápolají!“ vyhrkl zoufale a kouzlem si zacelil ranku na dlani. Poté si přivolal zrcadlo a zkroušeně se do něj zadíval.
„O čem to mluvíš, Harry? Jaký šíp a míchání krve?“ nechápala ho Ginny.
Snape raději zvedl Voldemortův dopis a začetl se do něj.
„Pane, můžete mi vysvětlit, co se to tady děje?“ obrátila se na něj Ginny, když ho dočetl.
Snape ji v rychlosti převyprávěl Harryho příhodu s šípem i obsah dopisu, přičemž neustále lítostivě sledoval zničeného mladíka.
„Ten zplozenec pekla! Jak mu to mohl jen udělat?“ rozčilovala se, po jeho skončení.
„Jde si pevně za svým cílem,“ hlesl Harry, vstal a vytrhl Snapeovi dopis z ruky, „Ginny,“ zadíval se na ni, „prosím tě, odpusť mi všechno, co jsem ti způsobil. Chtěl jsem jenom, abys byla v bezpečí.“
„Já vím,“ usmála se, vstala a objala ho.
„Co máte vlastně teď v plánu udělat?“ zeptal se ho Snape po chvíli.
„No, ať učiním cokoliv, stejně bude Voldemort několik kroků přede mnou,“ smutně se pousmál.
„Snad to nevzdáváte?“ podivil se.
„Jistěže ne, ale dokud nevymyslím, jak z těchto problému ven, budu se řídit jeho pokyny. Jen doufám, že mi to nebude trvat dlouho,“ usmál se, chytl Ginny za ruku a otevřel dveře, „nashledanou zítra na hodině,“ dodal a spolu s ní opustil kabinet.